Epoque Quartet


	Tisk - Press
	EWaVe: Smyslné smyčcové vibrace v La Fabrice Pá, 6. února 2009 / Autor: Tereza Lapáčková
	Na stránkách kulturního prostoru La Fabrika se psalo cosi o houslích, doprovodném vokálu a beat-boxu. Dobrá. Člověk si představí progresivnější cimbál nebo cikánské melodie v moderním hábitu. To, co se strhlo na jevišti, však byla hudba per excellence, hudba živá jako organismus, hudba překvapivá v každé minutě, hudba vážná, jazzová, elektronická, hudba funková, rocková, moravská lidová, hudba improvizovaná, ale i dokonale sladěná. Dialog hlasů a nástrojů, kde hlas byl nástrojem a nástroj zněl jako hlas. Hlava se vám ocitla kdesi na vesmírné dráze, kde je možné cokoli, aniž by však došlo ke ztrátě harmonie. Na pódiu se spolu sešli Petr Wajsar, muž, který „má místo mozku počítač a místo počítače mozek“, skladatel, multiinstrumentalista (klavír, kytara, zpěv) a hlava celého projektu; Epoque Kvartet, vynikající smyčcové kvarteto hrající společně od roku 1999, jehož repertoár je široký jako moře, a konečně charismatická zpěvačka (a herečka) Gabriela Vermelho, žena, kterou baví si hrát a která předvedla – ano – že ona je hudbou a hudba je jí, ať šlo o onomatopoické autorské songy, houslový recitál (Gabriela hraje na kvinton, což jsou pětistrunné housle) či baladickou dojemnost. EWaVe (slovo vzniklé spojením iniciál Epoque Trio, Wajsar a Vermelho) nakazili sál radostí a hravostí, lidé pili čaj, smáli se a křičeli „bravo!“. Koncert byl neobyčejně pestrý. Začátek patřil samotnému Kvartetu, který parafrázoval klasické náměty (Chopin, Corea apod.), ale zahrál i autorské skladby, neméně dobré, ne-li lepší. Jejich smyčce zněly jako housle, jako kytary, vokály, bubny i dechy, byly krotké, mírné, dojemné a hned zase splašené, jásavé, hrozivé, temné; povídaly si spolu, hádaly se i plynuly ve vyváženém propojení. Mozek Wajsar mačkal knoflíky a přidával ozvěny, hlesy, zvuky, basy, tóny; osvědčil se jako beat boxer i moderátor večera (příklad jeho přirozené uvolněnosti: během koncertu si v nekuřáckém prostoru s omluvou zapálil cigaretu, protože „ty stolečky mu připomněly kavárenskou atmosféru“). To, co se strhlo na jevišti, však byla hudba per excellence, hudba živá jako organismus, hudba překvapivá v každé minutě, hudba vážná, jazzová, elektronická, hudba funková, rocková, moravská lidová, hudba improvizovaná, ale i dokonale sladěná. Dialog hlasů a nástrojů, kde hlas byl nástrojem a nástroj zněl jako hlas. Pak na pódium vstoupila Gabriela. Nejdříve ukázala, že umí zpívat. Její hlas je čistý a vyvolává pocit – jedno jaký, rozhodně se budete chvět. U banality dokonalého hlasu ale nezůstala. Měla možnost předvést, že umí být zpěvačkou jazzovou i operní, hlasovou experimentátorkou, punkerkou, drzou trhovkyní, femme fatale, zvířetem, komikem, vypravěčem. Jakkoli extrovertní bylo její podání – kvíkala, skřekala, houkala, foukala, svým hlasem se dotkla něčeho živého ve vás – její „děkuji“ bylo pokaždé stejně decentní a skromné. Na koncepci koncertu mě snad zarazil jen zpěvaččin sólový výstup – tedy ona a kvinton. Zazdálo se mi necudné, že je takto vyvyšována. Její podání moravských balad bylo samozřejmě invenční jako celý koncert, ale i s ostatními členy souboru měla šanci předvést, jak se dokáže odvázat, jak otevřená je vůči hudbě, vůči sobě, vůči posluchačům. Jenže on to byl záměr – každou první neděli v měsíci v La Fabrice probíhá pořad Jazz Au Feminin, věnovaný právě ženským interpretkám. Proto aplaus bez jediného zaváhání – tohle vystoupení bylo vrcholem na české progresivní jazzové scéně. Na závěr snad jen informace – další koncert tohoto inovativního a vtipného uskupení se koná 10. února v jejich domovském Blues Sklepu. Kdo si tuto šanci nechá z jakéhokoli důvodu ujít, ať vyrazí 3. července na Střekov. Nebo si koupí CD, které by mělo vyjít v červnu. Joj!

	Rovnost -Jihomoravský den - 26.6. 2004
	Concentus Moraviae naladil i na jazzovou strunu Bystřice nad Pernštejnem Především na moderní repertoár vsadil na letošním IX. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu 13 měst Concentus Moraviae Epoque Quartet. V Rytířském sále hradu Pernštejn zahrál skladby současných, zejména domácích, skladatelů a předvedl vážnou "modernu"i odkazy ke klasice. První polovina koncertu měla posluchačsky náročnější náplň, neboť ve Friedově Portrétu pro smyčcové kvarteto zněly vysoké, lehce disharmonické až skřípavě provokující tóny, provedené ovšem s bravurou a plným soustředěním hráčů. Podobně jako v další části večera však do muziky pronikly i jazzové prvky. V Šofarotu od Bodorové kvartet střídal hru na nástroj s rytmickým poklepáváním na dřevo. Uvolněnost přišla po přestávce s Wajsarovou aranží Tuitytuityutyu songu a Jimmi Hendrixem. To už mezi tradiční a libozvučný zvuk smyčců pronikal opět nefalšovaný jazz a prvky blues. V těchto okamžicích umělci se svými křehkými nástroji takřka "jammovali". Do varu se pak dostali společně ještě s kontrabasistou Robertem Balzarem, s nímž provedli Contemplation Jana Kučery, přičemž Balcar hluboké tóny převážně vybrnkával a struny pohladil smyčcem jen výjimečně. Kontrabasu se dostalo prostoru ještě v Balzarově melodickém Alone, čerpajícím opět z harmonické klasiky. Koncert pak vyvrcholil Kučerovým Full Housem, v němž kromě strun a dřeva muzikanti rozezněli i své hlasy. Netradiční repertoár a ohromná tvůrčí invence Epoque Quartetu a Balzara rázem zařadila pernštejnské zastavení k dalším mimořádným zážitkům z botahé série velice vydařeného festivalu. Concentus Moraviae pomalu vstupuje do posledního týdne a vyvrcholí závěrečným koncertem Škampova kvarteta a Ivy Bittové 3. července v Hodoníně. Dnes festival pokračuje v Mikulově na zámku s Komorní filharmonií Pardubice pod taktovkou Jana Talicha. Na programu jsou skladby Bořkovce, Martinů a Voříška. Rovnost - jihomoravský den - 26.6.2004 (spg)

	Lidové noviny - 18. 11. 2002
	Havel si vyslechl hudbu pro NATO PRAHA -Ukázky z dosud přísně tajené skladby Michala Pavlíčka Oslava svobody poprvé zazněly na veřejnosti. Pavlíčkovu hudbu včera odpoledne zahrálo smyčcové kvarteto Epoque v salonku kavárny Louvre. Celá skladba české rockové legendy bude mít premiéru ve středu na slavnostní večeří, kterou pořádá Václav Havel na Pražském hradě…. Silvie Blechová


	LE TELEGRAMME - 18/05/2001 (France)
	La belle invitation des musiciens praguois L'Epoque Quartet a donné mercredi soir, en l'église de Locmaria, un superbe concert. Martin Valek, Vladimir Klansky, respectivement 1 e r et 2 e violons, Vladimir Kroupa, alto, et Vit Petrasek, violoncelle, ont invité leur auditoire ŕ découvrir la capitale de la Tchéquie ŕ travers les musiques de Dvorak, Janacek, Suk, Mozart, Smetana et Franz Xavier Richter. Le Quatuor Epoque aprčs sa superbe prestation ŕ Locmaria. Cette soirée, organisée par l'association ' Découvrir Prague ŕ travers sa musique et sa culture ', est dévolue au voyage. Les musiciens sont tous issus du Conservatoire de Prague, chaque compositeur au programme a un lien avec le pays, voire la ville. Ainsi Franz Xavier Richter, seul ' intrus apparent ', est d'origine tchčque. Comme il s'agit de ' découverte ', les musiciens ne donnent pas forcément les śuvres en leur entier. Les courts extraits présentés constituent un beau panorama de cette musique praguoise, tout en démontrant la grande virtuosité des musiciens de l'Epoque Quartet. Le premier mouvement du célčbre ' Quatuor américain ' d'Anton Dvorak, déborde d'imagination. L'Epoque Quartet le revisite de façon toute personnelle. Le voici presque inédit, fourmillant de couleurs, de sonorités boisées, de trouvailles musicales. ' L'Adagio et Fugue ' en sol mineur de Franz Xavier Richter sera aussi séduisant. Le magnifique Adagio extrait de la ' Méditation on the Old Bohemian Choral Saint-Wenceslauss ' (une pičce incontournable dans le répertoire tchčque), de Josef Suk, fera découvrir un peu de la sensible âme slave. Apothéose Avec le Quatuor n_ 1 ' Sonate ŕ Kreuzer ' de Leos Janacek, l'Epoque Quartet touche au paradis. Présentée en son entier, cette śuvre dramatique, émouvante, convient particuličrement ŕ ces musiciens inspirés qui content ' humainement ' cet ' opéra sans paroles '. Un peu trop ignorée, la musique de Janacek recčle des cris de désespoir, d'amour blessé. Ce quatuor n_ 1, ŕ l'image de ' Lettres intimes ', qui viendra cinq ans plus tard, conte un drame de la jalousie. Ici, l'alto prend toute sa place, les archets violents, incisifs des violons, se parent de tendresses furtives, comme dans l'Adagio, élégiaque en son début. Il y a de la pričre, des larmes, du soleil, de la tempęte, de la fičvre dans le chant des cordes, ici magistralement tenues. Le public savoure en silence cette superbe interprétation. Un peu plus tard, le juvénile Quatuor ŕ cordes KV 156, de Mozart, apporte sa luminosité. L'Epoque Quartet joue légčrement cette musique fraîche et joyeuse, voici Mozart en sa jeunesse. Du Presto au Menuet final, tout est clair, léger, aérien presque. C'est Mozart comme on le ręve, comme on l'entend trop peu. Le premier mouvement du Quatuor ŕ cordes ' Ma vie ', de Bedrich Smetana, vient conclure ce magnifique et vivant programme. Des bis, aux couleurs du jazz, combleront un auditoire ŕ juste titre enthousiaste. Eliane Faucon-Dumont © LE TELEGRAMME - 18/05/2001

	Hudební Rozhledy 5. 10. 01 Petar Zapletal
	EPOQUE QUARTET, JAZZ A KLASIKA Rozhovor se členy smyčcového kvarteta EPOQUE V jídelně v suterénu Rudolfina si se mnou na počátku října 2001 povídali dva sympatičtí mladí muzikanti o minulosti, současnosti i budoucnosti komorního sdružení, které vzniklo počátkem roku 1999 po rozpadu původního Kvarteta Apollon. Violista Vladimír Kroupa a cellista Vít Petrášek nechtějí minullost a okolnosti rozchodu původní "apollonské" sestavy příliš podrobně připomínat, protože je víc zajímá současná, aktuální činnost jejich souboru EPOQUE QUARTET, ale na mou dotěrnou otázku aspoň stručně odpověděli: Jako Apollon Q vzniklo Vaše komorní těleso v roce 1993. Od té doby se datují mimořádné úspěchy souboru, který se vedle tradičního koncertního repertoáru věnoval - jako jediný u nás - také interpretaci jazzových skladeb (Dizzy Gilespie, John Coltrane, Thelonious Monk, Miles Davis). Potom se ale název i obsazení změnily. Proč? Šlo o určité neshody chrakteru - řekněme - uměleckého, zejména pokud jde o dramaturgickou orientaci; byl to problém vyhraněnosti tělesa. Zatímco my s Martinem Válkem jsme měli jasnou představu o průkopnickém charakteru souboru, který by v rovnocenném vzájemném poměru hrál skladby jazzového charakteru i díla tak říkajíc "klasická", oba další členové tehdejšího Apollon kvarteta upřednostňovali tradičně orientovaný soubor, který by jazzové skladby prezentoval spíše jen na okraji jako jakýsi doplněk či dodatek. Nejdříve jsme se rozumně dohodli na rozchodu, ale pak se to, bohužel, všechno trochu zkomplikovalo při řešení problému registrace názvu tělesa, a tím celá záležitost získala poněkud dramatické kontury... Domluvili jsme se i na tom, že dnešní Kvarteto Apollon nebude novému kvartetu konkurovat, protože bude hrát převážně klasická díla, a my se budeme víc věnovat moderněji orientované dramaturgii. Ale nakonec to dopadlo tak, že i oni dělí svou práci vv podstatě rovnoměrně mezi oba žánry či - chcete-li - směry... Pro Vás byl vzorem světově proslulý KRONOS QUARTET? Jistě to byl i KRONOS, ale hlavně americké kvarteto TURTLE ISLAND, které hraje výhradně jazzové skladby; od nich máme některá aranžmá . Protože jsme ovšem všichni hudebníky s "klasickým" vzděláním, chceme být důslední v obou směrech a interpretovat jak klasickou tvorbu, tak moderní jazz. Už s Kvartetem Apollon jste dosáhli několika cenných úspěchů. Jaké vavříny jste k nim přidali po změně názvu a složení souboru? Zúčastnili jsme se finále mezinárodní soutěže smyčcových kvartet v italském Reggio Emilia (v roce 2000); v Praze vystupujeme pravidelně v cyklu "Classic vs Jazz" v Sukově síni v Rudolfinu, koncertovali jsme v rámci cyklu Koncertního jednatelství FOK v Anežském klášteře, v červnu 2001 jsme vystoupili v sále Bohuslava Martinů, na čtrnácti koncertech jsme vystoupili během turné po Francii, byli jsme ve Walesu nedaleko Cardiffu ve Velké Británii, v prosinci roku 1999 jsme hráli v Sarajevu, v loňském roce jsme se zúčastnili chopinovvského festivalu v Mariánských lázních, letos podobně vyhraněného festivalu v Gammingu v Rakousku. Kde se Vám hrálo nejlíp? Sukova síň je pro nás i akusticky příjemným prostředím - pokud je sál zaplněn. Ke koncertu v Lichtenštejnském paláci jsme přizvali i orchestr, a hrálli jsme mj. skladbu Jana Kučery pro kvarteto a violoncello (sólový part si zahrál Vít Petrášek). Pozoruhodné jsou zážitky z Walesu: to je multikulturní festival, v němž se vedle keltského folkloru objevuje i rocková hudba, divadlo, tanec atd.; účast nám přinesla velmi pěkné ohlasy - a pojedeme tam znovu a rádi. V Sarajevu bylo tehdy sice "politicky" horko, ale na zemi leželo půldruhého metru sněhu... Rakouský Gamming je malé městečko v horách s velikým klášterem mnichů - karteziánů. Věnujete se jen hře v kvartetu nebo ještě jiným muzikantským aktivitám? Mladší polovina souboru (tj. V. Klánský a V. Petrášek) ještě studuje: Klánský na AMU, Petrášek, který byl ještě do června rovněž posluchačem pražské AMU, jezdí teď do Švýcarska za prof. Markem Jerie; zbylým dvěma moc času na koníčky nezbývá. Martin Válek se věnuje sólové koncertní činnosti se SOČRem a v zahraničí, "čerstvý" manžel Vladimír Kroupa se stará o organizační chod souboru, a navíc rád věnuje čas "výrobě" webbových stránek souboru na internetu. Petrášek hodně čte a v poslední době rád zajde na filmové představení do kina. Kolik Vašeho času patří studiu, kolik vystupování, kolik koncertů v průměru realizujete do roka? V současném složení probíhá studování nového repertoáru - zřejmě hlavně díky dispozicím a úrovni všech hráčů velmi pružně a rychle. Dokončili jsme studium Smetanova prvního kvartetu, připravujeme Beethovenův pozdní opus 132. Většinou zkoušíme pět dní v týdnu, ale někdy jen čtyři a jindy zase i šest dní. Do roka odehrajeme v průměru šedesát až sedmdesát koncertů (včetně vystoupení v zahraničí). Do toho ale nejsou zahrnuty například koncerty ve Španělské synagoze, na kterých pro zahraniční hosty Prahy hrajeme několik týž program s Barberovým Adagiem a dalšími "konstatně" hranými skladbami. Neohrožuje Vás ponorková nemoc? Ale ano - ta snad ohrožuje všechny, kdo jsou nuceni být spolu dlouho pohromadě. Ale vyvažují to období pohody - třeba na zahraničním zájezdu; víme už, že jsme schopni se s takovými negativními vlivy vyrovnat. Máte exkluzivní zastoupení v některé z koncertních agentur nebo u některé gramofonové společnosti? U žádné gramofonové společnosti exkluzivně zastoupeni nejsme, a právě tak nemám ani výlučnou agenturu - nejspíš proto, že v Česku v tuto chvíli není větší agentura nebo manažer, který by byl schopen spolehlivě zajišťovat koncerty v zahraničí a také doma fungoval jako "zaběhnutá" instituce. Pokládáme ale za jeden z prioritních úkolů si takovou agenturu brzy najít. Uživí Vás působení v kvartetu? Musí nás to uživit, a živí nás to - alespoň zatím to jde. Být na "volné noze" je ovšem něco jako houpačka: jednou nahoru, jednou dolů. Hrajeme spolu v novém složení dva a půl roku: za tu dobu se věci už rozběhly a mají slibnou perspektivu, i když takový způsob existence není nijak snadný. Čím Vás tolik vzrušují jazzové skladby, že jste ochotni "lámat" onu konvenční bariéru mezi tzv. vážnou hudbou a jazzem? Kdysi dávno jsme narazili na nahrávku už zmíněného amerického souboru TURTLE ISLAND. V jeho provedení zněly skladby Chicka Corey a dalších jazzových autorů ve znamenitých úpravách tak kvalitně, na tak špičkové úrovni, že nás to okamžitě zaujalo a strhlo, a snažili jsme se nějak americké kolegy kontaktovat. Nakonec se to podařilo, získali jsme ta jejich aranžmá a začali jsme zkoušet. Jde samozřejmě především o to, aby provedení jazzových skladeb bylo rovnocenné s "vážnými" skladbami. "Můj vztah k jazzu může být od ostatních odlišný...", dodává cellista Petrášek. "Já jsem už od jedenácti let začal - díky strýci, který pro můj muzikantský život hodně znamenal - poslouchat jazz. Nesledoval jsem Olympic a jiné kapely, ale jazz. S Janem Kučerou jsem pak začal hrát v amatérské kapele na klavír - a cello jsem od jazzu důsledně odděloval. Až teprve ta zmíněná aranžmá na mně zapůsobila..." Vladimír Kroupa souhlasí: "Po dosavadních zkušenostech jsme jak po technické stránce, tak pokud jde o jazzové cítění nepochybně jazzem ovlivněni v pozitivním smyslu. Pro muzikanta, který se k jazzu tak jako já dostal až později, to znamená velké obohacení a rozšíření obzoru." S jakým ohlasem se Vaše provedení jazzových skladeb setkává? Po světě máme vyzkoušeno, že ohlasy jsou zcela jednoznačně pozitivní. 5. 10. 01 Připravil PETAR ZAPLETAL Pro HRo

	Milan ?efl 2001 Nedávný příležitostný comeback Stromboli, první skupiny, již založil čistě pro svou autorskou potřebu, se nyní zhodnocuje dvojalbem Stromboli Shutdown & Stromboli In Quartet. Rozluštíme-li tento název, zjistíme, že u příležitosti nového vydání druhé (a také poslední) desky Stromboli - Shutdown (z roku 1989), došlo k zajímavému a v českých poměrech zatím takřka bezprecedentnímu počinu. Na druhý disk dvojalba s reeditovaným, ještě předrevolučním vinylem se totiž poskládalo hned deset Pavlíčkových písní v úpravě pro smyčcové kvarteto. Ale pozor, ne ledajaké kvarteto. Epoque Quartet, v němž první housle hraje Martin Válek, syn šéfa rozhlasových symfoniků, už si stačil v kruzích posluchačů klasické hudby vysloužit přezdívku "český Kronos", a přestože srovnání s nekonformními Američany na jednu nohu kulhá (Kronos Quartet se nikdy nesoustředil jen na svérázné coververze Hendrixe nebo třeba "surfera" Dicka Dalea, ale také na uvádění skladeb soudobých autorů ze všech koutů světa), nemohl si virtuos rockové kytary vybrat lépe. Boom symfonických předělávek rockové muziky může být pro leckoho z obou břehů posluchačského spektra už trošku otravný. Jinak je tomu ale v případě úprav pro čtyři smyčce a nejde jen o to, že nejsou tak časté. Právě v tomto podání mohou totiž některé kompozice získat řadu od originálu diametrálně odlišných poloh, mohou být patetičtější, ale i uvolněnější, zvážnělé či takřka parodizované - takto rozevřený vějíř možností si v případě metalu v orchestrálním aranžmá asi nelze představit. Vznosné skladby Michala Pavlíčka (mj. Košilela, Villa Ada, Veliké Lalulá či Scanners) jsou navíc ozvláštněny ještě počítačovými zvuky a rozličnými efekty, což jim v kombinaci s hravou a silnou dávkou nadhledu opatřenou interpretací Epoque Quartetu dodává až postmoderní příchuť.

	Jan Ernest rockreport.cz recenze 11.2001 STROMBOLI Stromboli Shutdown & Stromboli In Quarte Sony Music Bonton Česká rocková klasika se v nových vydáních objevuje s chvályhodnou pravidelností a nelze než zajásat, že díky tomuto počinu mohou být STROMBOLI definitivně vyškrtnuti ze seznamu kandidátů. Výpravný komplet ovšem těžko považovat za pouhou reedici. K anglicky zpívanému albu Shutdown, které netřeba podrobně představovat, totiž přibylo ještě jedno cédéčko se skladbami kapely v podání smyčcového kvateta a tahle nahrávka určitě není jen pouhý bonus. Dost dobře může stát i sama o sobě a pro leckoho naopak může platit za největší lákadlo. Převádět původně rockové skladby do klasicizující podoby bývá obvykle velmi ošidné už proto, že samy vycházejí z principiálně odlišných základů. Pavlíčkova barvitá hudba ovšem k takovému snažení poskytla překvapivě silný základ. Epoque Quartet, který na vzal kompozice Stromboli za své, nemusel přidávat žádné nadbytečné kudrlinky a kompozice jako Stromboli, Villa Ada či Okolo ohňů interpretuje ve velmi funkčním tvaru. Výsledek můžeme považovat třeba i "smyčcový remix", který jen zdůrazňuje sílu původních písní. Tomu jistě nahrává i fakt, že komorní verze nepůsobí nikterak akademicky a občas v pozadí zazní i počítačová syntetika. Nejsem si jist, jestli její užití bylo zcela nezbytné, v úvodním Velikém lalulá zní vedle krásného zvuku smyčců téměř humpolácky, ale její vliv je naštěstí vysloveně okrajový. Za přehlédnutelný doplněk už ovšem nelze považovat vokál Michaely Polákové, která se objevuje ve skladbách Scanners a Osiřela Košilela - Pavlíček má s touhe dámou dalekosáhlé záměry a bude zajímavé sledovat, co z toho vzejde. Cédéčko Stromboli In Quartet kažkopádně zdůrazňuje, jak výrazné skladby měli Stromboli v repertoáru. To, že obstály i v nevšední úpravě smyčcového kvartetu, je toho nadmíru pádným důkazem.

	NOVÉ ÚSTECKÉ PŘEHLEDY 13.12. Koncertu k vyhlášení výsledků se 29. 6. v pražské Paegas Aréně sice zúčastnili např. Kabát, Lenka Dusilová, Buty a Divokej Bill, ovšem největším lákadlem show byli po letech se jednorázově navrátivší STROMBOLI. Ti v dávném složení v čele s kytaristou Michalem Pavlíčkem měli navíc co slavit, protože v té době došlo i na sonybontonskou reedici jejich druhého, jen v angličtině Bárou Basikovou nazpívaného alba 'Shutdown' (s SP 'Sandonoriko/Okolo ohňů' co bonusem). A nedost na tom, reedici na 2CD rozšířila nahrávka u nás ani dnes ne právě obvyklá. Mladý a ambiciózní smyčcový Epoque Quartet totiž ve spolupráci s Michalem, zpěvačkou Michaelou Polákovou a Petrem Wajsarem nahráli CD 'Stromboli in Quartet', obsahující hned 10 písniček artrockové sopky Stromboli v úpravách pro smyčce, kytaru a místy i zpěv či recitaci. EQ se tímto odvážným, ale zdařilým počinem, na němž mj. zazní elektronickými zvuky uvedené Velké Lalulá, úchvatná Scanners, až romanticky znějící Villa Adda či poetická Osiřela košilela postavili po bok takových těles světového významu, jakými dnes jsou Balanescu Quartet či Kronos Quartet. Dočkáme se někdy i koncertního provedení úprav skladeb z této desky? (eks)

	MF Dnes, 15. 11. 2001 Jiří Needrle
	Nechceme klasickou hudbu prznit, tvrdí členové Epoque Quartet Slyšet během jediného koncertu vedle sebe Mozarta, Milese Davise a Jimmiho Hendrixe? A proč ne? Přesně takový zážitek čekal návštěvníky Zámku Trmice, kde se představil Epoque Quartet - klasické smyčcové těleso složené ze čtyř mladých muzikantů, kteří mají zálibu nejen v klasice, ale i v jazzu, swingu, funky a dalších hudebních stylech. První část večera obsahovala skladby od Mozarta a Mendelssohna, po přestávce se hrál Jaco od Pata Methenyho, Milestones od Milese Davise, My Funny Valentine Richarda Rodgerse nebo Gypsy Eyes od zmíněné kytarové legendy Jimmiho Hendrixe. "Sešli jsme se počátkem roku 1999 s tím, že chceme dělat právě tuhle neobvyklou věc a dotáhnout ji na plnohodnotnou úroveň, tedy hrát na nejvyšší úrovni klasiku i jazz," vzpomíná houslista Vladimír Klánský, jenž do kvarteta přešel společně s violoncellistou Vítem Petráškem ze zaniklého Odeon kvartetu. Doplnili tak houslistu Martina Válka a violistu Vladimíra Kroupu, kteří pro změnu přišli z kvarteta Apollon. Všichni čtyři jsou absolventy konzervatoře a zároveň mají zkušenosti s hraním v jazzových klubech, takže spojení klasiky a dalších hudebních žánrů jim nečiní žádné potíže. "Oboje se to dokonce podporuje a dává našemu hraní nové možnosti. Člověk nemusí být upnutý pouze na klasickou hudbu a navíc - co se naučíme v jedné oblasti, můžeme využít i v druhé. Oba tyhle typy hudby se vzájemně ovlivňují a obohacují. Prolnutí s jazzem je pro muzikanta po práci na velkém klasickém díle i dobrý prostředek k odreagování," tvrdí Vít Petrášek. "Samozřejmě chápeme, že někteří starší pánové z konzervativních kruhů nedokáží překousnout, co si to dovolujeme. Ale myslíme, že to je otázka času," dodávají vzápětí muzikanti se smíchem. Případné odsudky přitom nejsou na místě - zmíněné prolnutí s jazzem totiž v případě Epoque Quartetu neznamená přímé míchání klasiky a moderní hudby, úpravy klasických děl a podobně. Muzikanti naopak obě oblasti striktně odlišují - stejně jako v Trmicích oddělili obě části programu přestávkou. Na otázku, zda se hodlají pustit do úprav klasické hudby, navíc odpovídají jasným ne. "Máme krásnou klasickou hudbu rádi a nechceme ji prznit. Naopak - hrajeme ji tak, jak byla napsaná a coby konzervatoristé sledujeme trend, který velí dovést klasiku až do úplné dokonalosti a perfektního podání i v nejmenších detailech. A totéž platí pro jazz, kde také chceme hrát něco, co má hlavu a patu. Proto obě věci nemícháme, ale dáváme je proti sobě. Mohou tak stát na svých vlastních principech a ještě tím vynikne kontrast mezi nimi, což je zajímavé pro nás i pro posluchače," vysvětluje Vladimír Klánský. "Odstrašujícím příkladem toho, kudy se nechceme ubírat, je houslistka Vanessa Mea. Neodsuzujeme ji, dělá krásné komerční věci. Ale patří do průměru, který jen těžko hledá hranice vkusu." Stejně tak prý není Klánskému nijak blízký ani německý Modern String Quartet nebo Kronos Quartet, kteří se také pokoušejí i jisté druhy fúze klasické a moderní hudby. Většinu skladeb pro muzikanty zaranžoval klavírista Jan Kučera, s jehož triem Epoque Quartet úzce spolupracují a natočili společné album s charakteristickým názvem Stav beztíže. Kučera, jinak též skladatel soudobé vážné hudby či dirigent, upravil slavné melodie pro potřeby smyčcového kvarteta a dodal jim nový kabátek - většinou jde o veselejší jazz, latinu v podání Chicka Corey, ale i o zmíněný Hendrixův psychedelický hard rock. "Je obtížné dosáhnout toho, aby smyčcové kvarteto ve výsledku neznělo přihlouple, ale Honza s tím naštěstí má velké zkušenosti. My sami naopak ještě cítíme, že stojíme teprve na začátku poznávání toho, co všechno si můžeme dovolit. Jedním z našich velkých cílů ale je umět si časem dělat vlastní aranže," říká violista Vladimír Kroupa a doplňuje, že deskou spolupráce obou těles neskončila. "Už jsme spolu několikrát hráli v Redutě a do budoucna určitě počítáme s dalším společným projektem." Stejně tak pokračuje spolupráce s kytaristou Michalem Pavlíčkem, se kterým Epoque Quartet taktéž natočil desku - nese název Stromboli In Quartet a obsahuje Pavlíčkovy kompozice napsané pro kapelu Stromboli i přímo pro kvartet. V několika případech přitom z alba zní dokonce i počítače nebo zpěv Michaely Polákové, která spolu s Petrem Vajsarem kvarteto k Pavlíčkovi coby jeho studenti přivedli. "Během společné práce jsme získali dojem, že si nás Michal dost váží a byl s námi spokojený. Poprvé jsme totiž kvůli zaneprázdnění nabídku odmítli a Michal si sehnal jiné hudebníky. Nakonec z nich ale byl nešťastný a požádal nás o spolupráci znovu," vzpomíná Vladimír Klánský a dodává, že na začátku prosince Epoque Quartet společnou desku podruhé pokřtí. "Poprvé jsme to udělali v televizi v Noci s Andělem, teď si totéž zopakujeme při křtu druhého alba Michalovy kapely Big Heads. A pokud se dočkáme nabídky na nějaký další projekt s ním, pochopitelně rái přijmeme," uzavřeli hudebníci. Text: Jiří Needrle (vyšlo v MF Dnes, 15. 11. 2001)